Shabatton for Families – 3. ročník
Uprostřed nádherné krajiny Labských pískovců, v malebném biotopu uprostřed lesa, se letos konal již třetí ročník komunitního víkendu Židovské obce v Děčíně. Malý rodinný kemp se stal místem, kde se potkaly různé generace – deset dětí se svými rodiči, dvě seniorky, dvě babičky a jeden dědeček. Každý z nás přinesl svou osobitou jidiškajt a přispěl k vytváření specifické, a přesto srdečné atmosféry. Je zřejmé, jak moc je třeba mít možnost být někdy a někde prostě Židem – židem.
Příroda nám hned první den připravila překvapení v podobě průtrže mračen, která nás přivítala hned po příjezdu. Déšť byl vytrvalý a mohutný, a tak jsme museli improvizovat a hledat útočiště v prosté ubytovně. Byla to zkouška naší odolnosti a schopnosti spolupracovat. Ze zkušeností prvních ročníků jsme se nenechali zaskočit a udělali si kabalat šabat, jako obvykle se vším, co k němu náleží.
V mírném mrholení jsme se po snídani zaměřili i na posilování našich komunitních vazeb. Hra, kterou jsme hráli, měla za cíl ukázat, jak je důležitý každý z našich členů, a jak je nutné zapojovat introverty a správně se ptát. Tato hra nás všechny sblížila a pomohla nám lépe si uvědomit hodnotu každého jednotlivce v naší komunitě. Bylo dojemné vidět, jak si děti i dospělí postupně lépe vzájemně naslouchají a podporují se. Každý měl možnost vyjádřit svůj názor a přispět k celkovému úspěchu týmu, přesto musím říci, že disciplinovat naši skupinu, je někdy opravdu těžké. Nicméně další pokusy organizovat zábavu selhaly v prostředí plném jedinečném osobností, které se shodnou jen zřídka. Měli jsme krásně připravený workshop, na který nedošlo. Nevadí, bude v zimě.
Naštěstí, po deštivém začátku, se počasí umoudřilo a slunce vyšlo. Využili jsme toho naplno a vypustili děti do vody, tedy pokud čekaly na svolení, s nadšením se koupaly, dohadovaly se v několika jazycích a užívaly si vodní radovánky. Někteří rodiče „se vypustili sami“ na procházku. My ostatní jsme „vedli řeči“, což je v židovském pojetí opravdový požitek. Směs úvah, politických rozborů, drbů a vtipů přinesla pocit sounáležitosti a rodinného tepla.
Teplý oběd i večeři jsme si navzájem uvařili a o ostatní proviant se podělili, současně průběžným mlsáním u stánku.
Po večeři byla hezká havdala, kde jsme se sice neshodli na minhagu, ale nevadí, nejsme vojsko.
Jedním z vrcholů víkendu byla tradiční stezka odvahy. Děti se postavily výzvám statečně a zpětně nám sdělily, že by si přály, aby byla příští rok strašidelnější. Rozhodly se, že se organizace chopí samy, což slibuje napínavější průběh a více strašidel. Večerní hlídky jsme po minulém ročníku zavrhli, protože se ukázalo, že dětem noční bdění vadilo mnohem méně než dozorujícím rodičům.
Děti si hrály společně, bez ohledu na jazykové bariéry a věk, což bylo inspirativní. Jedna nová rodina se třemi dětmi k nám připojila, což je skvělý ukazatel našeho úspěchu a růstu. Jsme obec, která má co nabídnout všem věkovým kategoriím – od komunitního divadla, přes přírodovědnou společnost, až po bohoslužby a různé workshopy. Naše aktivity zahrnují jak sekulární, tak religiózní události, což z nás dělá dynamickou a živou komunitu.
Všechno naše úsilí by ale bylo velmi obtížné bez naší krásné, živé a opravené synagogy. Tento nádherný prostor je místem, kde se setkáváme k bohoslužbám, oslavám a kulturním akcím. Přesto i ta nejlepší infrastruktura nemůže nahradit potřebu setkávat se osobně, sdílet si navzájem novinky, mluvit o našich obavách a radostech. Scházíme se, abychom si mohli otevřeně promluvit o tom, co je to být Židem/židem v každodenním životě, přenášení traumatu holokaustu s lidmi, kteří nám rozumí. Diskuse na toto téma byla hluboká a dojemná, umožňovala nám otevřít srdce a nalézt úlevu v porozumění a podpoře od těch, kdo sdílejí naše i přenesené zkušenosti. Důležitým prvkem je také sdílení pocitu odcizení, nejistoty a ztracenosti těch, kteří ještě nesmějí k tóře a zvažují giur.
Komunitní víkendy, jako ten, který jsme právě prožili, jsou klíčovým prvkem naší obce. Nabízejí nám příležitost se sejít mimo běžné prostředí, prohloubit vztahy a společně zažívat radosti a výzvy. Tento víkend byl plný vzájemného poznávání. Připomněl nám, jak ubíhá čas a na nás dospělých byla místy cítit únava životem. Je důležité mít pevné komunitní vazby, které nás podporují v dobrých i těžkých časech.
Navzdory nepříznivému počasí na začátku jsme si užili každou chvíli a vytvořili další nezapomenutelné vzpomínky. Těšíme se na další ročník, který slibuje ještě více zábavy a posilování našich krásných komunitních vazeb. Vždyť právě tyto okamžiky, kdy jsme všichni spolu, nám ukazují, jak je naše komunita silná.
Nakonec jsme se přesunuli do naší synagogy zdálené jen 10 km a účastnili se brit mila nového člena Josefa. Byla to obrovská událost, vzhledem tomu, že se jednalo první obřízku od války.
