Nový prvek v interiéru naší synagogy
Z generace na generaci (le-dor va-dor) se vine řetězec židovské tradice, ve kterém každý z nás je další článek, který pokračuje v řetězci a drží jej pohromadě. To také znamená, že všichni ti, kteří byli před námi, jsou nepostradatelnými součástmi tohoto řetězce, protože ani za námi se články řetězu nerozpadají. Oslavujeme podle tradice vzpomínku všech těchto lidí v den výročí jejich smrti (Jiskoru)
Povinnost připomínat si své mrtvé a to především rodiče, je třeba vidět v souvislosti s přikázáním cti otce a matku, které pokračuje i po jejich smrti. Řada zvyků (Minhagim) vznikla v této souvislosti v průběhu židovské historie. Jedním z nejdůležitějších je zapálit jednou ročně za duši svíčku. Tento zvyk je založen na verši “Světlo věčného je duše člověka” (Přísloví 20:27), kde knot a plamen obrazně stojí za tělem a duší člověka. Rabínské autority souhlasí s náhradním použitím žárovky z bezpečnostních důvodů, má ovšem rovněž povinnost svítit po dobu 24 hodin.
Současně je zvykem dát milodar (Cedaku) a modlit se k tomu určené modlitby a to, jak (především) doma, tak i v synagoze při společné modlitbě.
Ti jejichž jméno není připomínáno a nemá se za ně, kdo modlit, jakoby zemřeli podruhé. Zde již bylo mnohé učiněno. V českých poměrech budou mít nápis v Pinkasově synagoze, dále v Jad Vašem v Jeruzalémě.
Máme krásné, opravené hřbitovy – bez pozůstalých. To je právě kámen úrazu v komunitách postižených Šoa, následnou asimilací a emigrací. Často nezbyl nikdo, kdo by se pomodlil Kadiš, mnozí mrtví nemají hrob a jen s velkou dávkou štěstí bude jejich jméno čteno při veřejných vzpomínkových dnech.
Proto jsme se rozhodli doplnit interiér o tzv. Jahrzeit Tafel v synagogách obvyklou. Jedná se o tabuli se jmény všech zemřelých členů naší komunity a předepsanými světýlky, které si budeme připomínat, včetně jejich osudů, pokud je budeme schopni zjistit. Možná to bude to je budoucí zadání v projektu “Zmizelí sousedé”.
Na tento projekt jsme se jako obec složili. Tímto děkujeme všem, kdo přispěl a splnil si tak povinnost dávat Cedaku i přesto, že pro mnohé není tato doba právě jednoduchá.
Tabuli právě vyrábí z krásného masivního dřeva jeden náš milý sympatizant z Jílového u Děčína. Bude hotova v nejbližších dnech. Velmi nás těší, že se podařilo domluvit se s místním talentovaným tvůrcem a nekupujeme anonymní prefabrikát.
Ve fotografiích níže si můžete prohlédnout, jak tato tabule vzniká.
