Chanuková oslava
Proběhla další chanuková oslava, velmi krásně, ač v rouškách a očkovaná, bezdotyková, vřelá a veselá. Když uvážíme, jak zásadně ubyly peníze na náš provoz, byli jsme v našem úsilí o normalitu velmi úspěšní. Tedy kromě toho, že jsme nemohli vytopit celou synagogu.
Začínali jsme adventně-chanukovým koncertem a byli veřejnosti vděční, že jsou z českých kostelů v tomto čase zvyklí na to, že jim při koncertech a bohoslužbách jde pára od pusy. Možná si ti, co chodí do kostela jen před Vánoci myslí, že v sakrálních stavbách všech konfesí mrzne stále. My jsme se drželi slušně nad nulou. Na naše Děčíňáky se můžeme spolehnout, přišli, pravidel se drželi, nic nám za tu zimu neřekli a byli moc hodní.
Koncert v podání úžasného tria, byl krásný a povznášející.
Poté se šli členové židovské obce ohřát do zázemí, návštěvníci koncertu si ještě chvíli povídali a pomalu se trousili k domovu. V pozadí měla paní Frejlachová svůj malý krámek s judajiky a koblihami, které nám pomohly vybrat příspěvky na další provoz synagogy v době finančního nedostatku.
Mezitím jsme rychle připravili další bod programu. Šlo o krátkou scénku na téma chanukového příběhu. Jednalo se nám o to pobavit dospělé a poučit děti o základech naší tradice. Příběh se jmenoval „Klaun a hrdý Makabejec – dobytí chrámu“. Tentokrát jsme se pokusili vtipným způsobem poukázat na nebezpečí modloslužby y kolaborantství, které se podle tradice i dějepisců dělo v Jeruzálemě za řecké nadvlády. Skončili jsme koblihovou bitvou, jež mezi dětmi probíhala ještě notnou chvíli poté, co představení skončilo.
Pokrčovali jsme bohoslužbou. Střídavé role si v ní předávali, ve vzájemné shodě, naši duchovní – rabín David Maxa a kantor Ivan Kohout. Vyslechli jsme zajímavou drašu (něco jako kázání) a krásně si zazpívali.
Poté již měly děti připravený program s klaunem a školáky čekalo skvělé představení. Podle věku dostali knihy adekvátní jejich fázi vývoje. Slavnostní předání proběhlo před celou obcí, bylo to velmi dojemné.
Proběhla degustace bramboráků, které jsou spolu s koblihami tradičním chanukovým jídlem. Zahráli jsme si drejdl (hazardní hru s káčou) o čokoládové mince. Byla to legrace, jako vždy, až jsme téměř zapomněli na tíhu těžké doby.
Všem návštěvníků, spolupracovníkům, přispěvatelům a dalším zúčastněným velmi děkujeme.