Netradičně pojatá Chanuka
Opět tu byla Chanuka a nás čekalo vymyslet program, aby to nebylo jen, že sníme koblihy a bramboráky, uděláme krátkou bohoslužbu a rozjedeme se do našich domovů. Je třeba si uvědomit, že Chanuka musí přeci jenom trochu soupeřit s Vánocemi. Na mých vnoučatech to vidím rok, co rok.
V předešlých letech jsme se zaměřili na samotný zázrak věčného světla v chrámu, o kterém jsem psala podrobně v předešlých letech. S konceptem Klaun a Makabejec jsem si tento rok nevěděla rady. Téma zázrak v chrámu již vyčpělo, naše děti rostou. Kromě toho je škoda, zredukovat tak významnou část židovských dějin jen na tuto nejméně podloženou epizodu.
Rozhodli jsme se tedy, hlouběji se ponořit do historických souvislostí. Ukázalo se, že děti z Lauderových škol jsou samozřejmě napřed. Je to škoda, že následkem šoa je tak málo možností žít židovský život v regionech.
Pro jistotu najdete na konci krátké shrnutí dějinných událostí.
Uspořádali jsme diskusi na téma bitvy makabejských hrdinů (přednášky v židovském prostředí nemají veliký úspěch, nelze vzrušeně diskutovat) a poté rekonstrukci bitvy u El Haramíja.
Turistická stezka za viaduktem u Mototechny v Děčíně se ukázala jako ideální prostředí. 8 stupňů pod nulou zas tak ideální nebylo a ten ubohý turista, který se připletl do naší bitvy koblihami ze starých ponožek si to asi také nemyslel, ale omluvili jsme se.
Převážně dětem a jejich rodičům, kteří hráli Makabejce se podařilo ostatní dospělé opravdu do zimy vylákat, a co víc v následující bitvě porazit.
Každopádně již všichni vědí, jak proběhla první veliká vítězná bitva. Doufáme, že se v následujících letech odehrají další rekonstrukce a nám se podaří ponořit se do tohoto tématu stejně hluboko jako s divadlem do Purimu.
Přidáváme kvíz pro zájemce. Odpovědi můžete zasílat na adresu naší židovské obce. Úspěšní čitatelé z řad veřejnosti dostanou vstupenku na den Otevřených dveří v naší synagoze zdarma, popřípadě procházku po synagoze s průvodce. Platí i pro školy.
Kde se nacházela Judea, co je tam dnes?
Proč vzniklo povstání?
Kdo byli Seleukovci?
Jak potrestal Antiochos židy za povstání v Jeruzalémě?
Kdo vedl povstalce nejdříve a kdo potom?
HISTORICKÉ SOUVISLOSTI
Zdroj WIKIPEDIE: Juda Makabejský. Kniha Jossiponova, židovská verze Židovské války Josefa Flavia z 10. století, Severní Itálie, 1450–1470
Římané obsadili ve starověku Judeu, nejdříve se chovali tolerantně, ale za vlád Antiocha Epifana se situace zásadně zhoršila a vyústila povstání Židů.
Po potlačení jeruzalémské vzpoury byla helenizace ostatních částí Judska více méně násilná. Do vnitrozemí byly vyslány jednotky s cílem vynutit dodržování zákazu praktikování judaismu. Jedna z jednotek, jíž velel důstojník Apelles, dorazila do osady Modi’in, kde její velitel nechal vystavět Diovi oltář. Knězi Matiášovi Makabejskému, kterého měli místní ve veliké úctě, následně nařídil, aby na oltáři před zraky ostatních lidí vykonal pohanskou oběť. Matiáš však odmítl uposlechnout. Namísto něj se úkolu chopil přihlížející Žid, kterého rozzuřený Matiáš zabil. Poté zabil i velitele Apella a rozbořil oltář. Po tomto činu spolu se svými syny uprchl do hor. Při útěku podle 1. knihy Makabejské provolával:
Matiáš se svými přáteli se odhodlal postavit proti Antiochovi. Na jejich stranu se postupně přiklánělo více a více lidí, avšak již na začátku odboje museli učinit jisté kompromisy (např. bojovat i o Šabatu).[2] Prvním jejich počinem bylo vyhnání řecké jednotky z jejich osady a pak se takticky usadili v horách, které byly svým reliéfem pro seleukovské jednotky velmi obtížně dostupné. Zde, v Gofnanské pahorkatině, utvořili guerillovou jednotku, která zde prováděla výcvik a vymýšlela postup povstání. Po období zhruba jednoho roku se tito partyzánští vojáci připravovali k boji a rekrutovali další muže. V tomto období však podnikali jen málo bojových akcí. Upevňovali kontakty s ostatními vesnicemi a šířili myšlenku vzpoury. Během prvního roku povstání Matiáš zemřel. Jako nástupce určil svého třetího syna Judu, který měl pro svou sílu přezdívku Juda Makkábí – Juda Kladivo.
Jeho úkol byl velmi těžký, a to postavit se se svými muži, vyzbrojenými pouze podomácku vyrobenými zbraněmi, moderní seleukovské armádě, jež disponovala skvěle vycvičenými a v boji zkušenými vojáky a v neposlední řadě kvalitní vojenskou technikou (meče, kopí, luky, oštěpy, praky, balisty, atp). Jádrem seleukovské armády byla formace falanga – sevřený šik těžké pěchoty útočící v sevřených řadách. Na křídlech byla chráněna jízdou a lehkou pěchotou. Proti takovémuto seskupení bylo prakticky nemožné konvenční cestou zaútočit. Juda proto vymyslel plán, počítající s nekonvenčními metodami boje. Uvažoval, že protivníkovi se bude špatně bojovat v podmínkách, na které není zvyklý. Proto chtěl, aby boje probíhaly na jeho území, které velmi dobře znal. Výhodou bylo také, že vojáci pocházeli z místních vesnic a kdykoliv se tak mohli skrýt mezi běžné obyvatelstvo. Postupem času se podařilo v Judsku vytvořit informační síť, která Judovi poskytovala potřebné zprávy o situaci v zemi.
Judovou taktikou bylo podnikat spíše malé, ale časté útoky proti seleukovským hlídkám. Díky tomu se podařilo získat množství moderních zbraní od mrtvých protivníků. Toto jednání se však nelíbilo seleukovskému místodržitelovi Apollóniovi, který se kvůli těmto útokům rozhodl zasáhnout.
Porážka Apollónia v EL Haramíja
Apollónios se vydal se svým takřka dvoutisícovým vojskem roku 166 př. n. l. k Jeruzalému. Jejich cesta vedla po křídle oblasti Gofna, kde sídlil Juda a jeho lidé. Juda se rozhodl využít moment překvapení, zaútočit jako první a tím neutralizovat početní přesilu. Pro útok nakonec vybral říční koryto vádí El-Haramíja nacházející se 6 km severovýchodně od oblasti Gofny. V těchto místech vstupuje cesta do klikatící se úzké soutěsky.
Judův plán spočíval v rozdělení sil do 4 jednotek. První z nich měla zablokovat jižní konec soutěsky, druhá byla útočnou silou podél východní strany, třetí útočila ze západní strany a čtvrtá zůstala jako záložní. Apollónios rozkázal rozdělit vojsko do 2 samostatných skupin o tisíci mužích. Ti pak pochodovali ve čtyřstupech do soutěsky. Na čelo seleukovské kolony zaútočila první Judova jednotka. Jelikož bylo seleukovských vojáků mnoho a soutěska byla úzká, vojáci v týlu nevěděli, co se stalo a neustále postupovali hlouběji a hlouběji do soutěsky. Následně zaútočily jednotky z východní i západní strany. Když Apollónios slyšel vřavu, jel se rychle podívat, co se děje a během divoké střelby z obou svahů byl zabit. Podle 1. knihy Makabejské si jeho meč vzal Juda, který s ním bojoval ve všech následujících bitvách. Poté, co do soutěsky vstoupila druhá tisícičlenná skupina, nechal Juda uzavřít soutěsku a seleukovské vojsko bylo tedy v pasti. Židé je pobili a vzali si jejich zbraně.
Židé v Judsku byli vítězstvím nad Apollóniem velice povzbuzeni a uznali Judu za svého vůdce. Do jeho řad se díky tomuto úspěchu hrnuli stále noví dobrovolníci. Antiochos IV. však byl pramálo nadšený a uvědomil si, že situace v Judsku je pro něj velmi vážná. Rozhodl se proto s povstáním provždy skoncovat a do Judeje vyslal vojevůdce Seróna.