Přírodovědná společnost ŽO Děčín
Druhá návštěva monitorovacích míst na spáleništi v Národním parku České Švýcarsko – Z POHLEDU LAIKA
První opravdu letní den a my jedeme na výpravu. Ekologicky jsme zvolili cestu busem, ač jsme se obávali, že několikadenní svátky v sousedním Německu způsobí přetížení veřejné dopravy. Naše obavy se nenaplnily.
Přesto „Den otců“ slavený Německu naši výpravu poznamenal. Pětadvacetiletý výtečník přilákaný levnějším pivem a benevolentními předpisy týkajícími se pyrotechniky na české straně, zapálil raketou opět les v blízkosti Pravčické brány. Byl dopadem, oheň uhašen a my jsme tak nemuseli zvolit náhradní program. Hasičům patří náš veliký dík.
Bylo krásně teplo, místy až moc.
Vyfotili jsme všechna monitorovací místa a mnoho dalšího. Obrázky naší nadané fotografky s výbornou technikou doprovázejí tento článek, děkujeme velmi.
Viděli jsme semenáčky stromů, červené broučky, mnoho rostlin náprstníku červeného, kvetoucí keře, zářivě zelenou trávu, a to vše na pozadí neskutečně působivé kulisy Labských pískovců. Některé scenérie byly tak krásné, že v kině bych si řekla, že to s tím kýčem opravdu přehnali.
Nenašli jsme speciální houby rostoucí na spáleništi, které nás tolik nadchnuly při minulé výpravě, ale náš botanik nás ujistil, že se stačily zřejmě vytrousit.
Tentokrát se podařilo výborně doplnit návštěvu výkladem a je zřejmé, že se lepšíme. Hodně jsme se naučili, jak děti, tak dospělé. Ještě toho ale hodně nevíme. Neznáme například jiné, než neodborné a často chybné názvy rostlin. Kdepak kapradí – HASIVKA JE TO!
Viděli jsme, která místa již zarůstají a které jsou naopak stále holá a bezútěšná (proč tomu tak je, dovysvětlí odborník).
Našli jsme trávě ve vysoké schovaného srnečka, kterému se podařilo uniknout, dříve, než jej děti zkusily pomazlit a dospělí zasáhnout. Měl opravdu takové ty bílé puntíky jako Bambi. Nikdo nebyl zklamán. Osobně se mi ulevilo, že byl očividně zdráv a my jej neodborně nezachraňovali, jak by bylo naší notoricky altruistické skupině podobné. Je zřejmé, že potřebujeme získat pro naši „Přírodovědnou společnost“ ještě biologa a entomologa, cítím v našich znalostech výrazné rezervy. Zaplňovat bílá místa, ale nevměšovat se, je naším posláním, takže je to vlastně dobře.
Děti během odpočinku na kládách pokračovaly v záznamech do Zápisníku mladého přírodovědce.
Rozdělili jsme si před odchodem proviant, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Přestávka byla opravdu příjemná a přínosná. Naše společnost se utěšeně rozrůstá, účastní se i sekulární členové, jejich rodinní příslušníci a přátelé.
Začínáme plánovat další výlety v naší oblasti, jen nám nějak stále chybí čas na to, co ještě všechno bychom chtěli podniknout. To, že ne všichni členové jsou ze Severních Čech, je omezující.
Moc všem děkujeme za společnost, bylo to krásné a poučné.
LuNa