Zažili jsme Shabbaton for Families 2023!
Tento název je volnou parafrází na loňský titulek, který se nesl v duchu: hlavně přežít. Tentokrát nám počasí přálo a my jsme, opět na koupališti, zažili opravdová vedra. A bylo to skvělé. Tím myslím skvěle uvolněné.
První den jsme se ubytovali, šli si zaplavat a přivítali královnu šabat. Příjemný, slavnostní večer nepokazila ani skutečnost, že bohoslužbu jsem vedla já. Pro čitatele nezběhlé v židovské tradici, tato bohoslužba je převážně zpívaná. Nezřídka najímají synagogy za tímto účelem profesionální operní pěvce. Zpívala jsem vždy nejhůře z celé třídy a od podezření, že bojkotuji hodiny zpěvu, mne zachránila jen pověst hodné holčičky. Přátelům a souvěrcům, jakož i náhodným posluchačům se tímto omlouvám a děkuji za pochopení.
Druhý den jsme pronesli všechna předepsaná požehnání, posnídali jsme, a dospělí se jen líně potáceli mezi dekou a biotopem při 34 °C. Kdo si ještě neužil opravdové šabatové lenošení, tak vřele doporučuji přátelům příští ročník. Veřejnosti navařit v pátek a pak se celou sobotu válet u vody až do východu první hvězdy.
Tedy váleli se všichni kromě Ronalda, který uvařil pro všechny v tom šíleném vedru v kotli na ohništi báječný, báječný guláš. Moc děkujeme a jsme šťastní, že jsme se nemuseli po celou dobu stravovat typicky stánkovou stravou, ač možnost nechat si natočit pivo, koupit zmrzlinu atp. byla úžasná, tím spíše, že jsme mohli zaplatit až po Šábesu. Bylo to od paní hostinské a správkyně v jedné osobě milé, její podpora i tolerance byla příkladná. Mírně nepříjemná byla pouze přítomnost pár týpků v oblečení Thor Steinar, tričkách s Ortelem atp. Celý víkend se se obešel bez incidentů, což jsme rádi.
Děti se aktivně družily i přes věkové a jazykové rozdíly, čímž se nám podařilo naplnit jeden z hlavních cílů našeho výjezdu za zdi synagogy. Prakticky nevylezly z vody a my jsme je nechali. Nikdo se netopil, nehádal, nemarodil, nic se nestalo a já si nejsem jistá, zda se mi to nakonec všechno jenom nezdálo.
Večer jsme si udělali Havdalu, což je obřad, při kterém se loučíme se sváteční duší, kterou nám dala královna Šabat a proti smutku z jejího odchodu voníme ke koření. Děkujeme Petře za havdalovou sadu, víno na kiduš i druhý Sidur (modlitební knihu), kterou jsme mohli po celou dobu používat. Využili jsme minhagu (zavedeného zvyku) rodiny přítele Davida, vonět ke koření dvakrát, abychom si obřad prodloužili, vysvětlili a opravdu procítili.
Po Havdale byl již čas na práci a my jsme představili rodinám záměr založit lektorské oddělení. Půjde o průvodce synagogou a židovskou historií, současností atp. ke službám veřejnosti. Jsme si totiž plně vědomi toho, že přes všechnu velikou péči a práci s rodinami nám děti odejdou ve chvíli, kdy dosáhnou věku cca 16 let. Budeme totiž náhle nudní a trapní. Toto lektorské oddělení založené převážně na dobrovolnictví, popřípadě pojmuté jako letní brigáda, by mohla příležitost pro dospívající strávit víkend nebo část prázdnin s vrstevníky v synagoze, zadarmo bydlet a průvodcovat v určeném čase, pak volno. V naší synagoze se dá bydlet a tedy také trávit čas uprostřed naší tradice, po svém s minimální účasti dospělých. Než se první naše děti dostanou do správného věku, uplynou ještě cca 2 roky, je tedy čas připravit budoucí lektory/průvodce a nechat je složit zkoušky s certifikátem. Pokud neuděláme podobnou aktivitu, budeme se jen dalších 15 let modlit, aby se vrátili se svými rodinami, nebo hůře 50 let, až přijde čas vrátit se v pozdním věku k tradici již bez potomků. Rádi zapojíme i prověřené dobrovolníky a sympatizanty s dalších obcí a sdružení. Dětem se návrh líbil, rodičům se zračila ve tváři odevzdanost a obavy. Tyto pocity zcela sdílím.
Když vedro pominulo, rozhodli jsme se pro stezku odvahy, protože někteří akčnější členové měli pocit, že nic nedělali, namísto aby byli spokojeni, že podle předpisů nic nedělali. Všechny děti stezkou statečně prošly, ty které se bály nejvíce, pak na oplátku nejaktivněji strašily ty ostatní. Museli jsme pozměnit trasu, protože nám část lesa sežral kůrovec. Ach jó, ten les vypadá.
Děti napadlo ještě držet noční hlídky, dospělí se moc netěšili na to, že budou muset být s ratolestmi vzhůru, nakonec jsme se nechali přemluvit. Potom jsme děti nemohly vzbudit na hlídku a dočkali se vyčítavých pohledů a povzdechů, jako, co je to zase dospělácký výmysl. Ti slabší z nás již, již chtěli dětem hlídky odpustit, obzvláště když se do tmy vydaly odevzdaně a v polospánku dvě křehoulinké, průsvitné, šestileté holčičky vážící dohromady sotva 50 kilogramů, držící se za malé ručičky. Odhodlaný otec čtyřech dětí, naopak neoblomně trval na původním rozvrhu a dívky doprovázel, dokud nesplnily úkol a neodpadly i s tatínkem. Jsem si jistá, že tuto část nikdo z nás nezapomene.
Noční bojovku uděláme příští rok náročnější, domnívám se, jen dříve.
Nedělní “pošabatové ráno” se neslo v duchu – něco z připravených aktivit bychom přeci jenom udělat mohli. Přivezli jsme si s sebou soupravu na výrobu chanukových dárečků. Zasvěcenci jsou nyní zřejmě překvapeni, protože Chanuka je zimní svátek, vychází obvykle na druhou polovinu prosince. Je to zvláštní, ovšem, kdo zná naši komunitu, ví, že už není čas. Od podzimu hrajeme divadlo, na Chanuku simulujeme bitvu Makabejských, mezitím máme expedice Přírodovědné společnosti, Vysoké svátky a Sukot. Každopádně tvorba dárků pro členy komunity dopadla jako obvykle, většinu si jich odnesly děti pro maminku a těch pár co zbylo, se nedají rozčtvrtit. Zachránila nás jedna na výkon orientovaná maminka, které ještě dlouho natírala hvězdičky, když už byly děti opět ve vodě. Bylo to hezké, jen se nedá říci, že by zcela splnilo účel.
Tatáž maminka nám sdělila, že čeká další přírůstek. MAZAL TOV. Moc se těšíme a doufáme, že mu někdy na konci zimy budeme dávat v synagoze jméno nebo hledat mohela – obřezávače (to se zase trochu bojíme).
Nakonec jsme si ještě rozdělili ten výborný guláš a spokojeně se rozjeli domů. Chyběla nám naše kamarádka, psycholožka, tak nedošlo na závěrečnou reflexi, což mne mrzí. Zase kdybychom udělali vše, jak se má, tak by to mohlo vypadat, že ji nepotřebujeme A TO TEDY NE!
Ještě jednou všem díky příští rok na shledanou!
LuNa
