Zpráva z Děčínské židovské obce – 1. pozorovací vycházka na spáleniště v Českém Švýcarsku
Jak jistě většina čtenářů Maskilu ví, v době mezi 17. Tamuzem a Tiša be-Av postihl část Národního parku České Švýcarsko velký lesní požár. V návaznosti na to se Děčínská židovská obec rozhodla založit vlastní přírodovědnou společnost, jejímž hlavním cílem je pozorovat proces sukcese, tedy postupný návrat přírody do stavu před požárem, na vybraných místech vzniklého spáleniště. Nejde nám o žádnou velkou odbornou činnost, ale především o osvětu týkající se přírodních procesů, které v případě požáru budí strach a v případě návratu života do zasažených míst budí naopak naději. To všechno budí touhu po poznání a bázeň před Hospodinem, což jsou v rámci judaismu velké hodnoty. S ohledem na to, že se to zároveň týká oblasti ochrany přírody, tak je aktivita společnosti spojena i s ideou tikun olam. Osvěta přírodovědné společnosti je z velké části zaměřena na děti.
Proces sukcese jsme se rozhodli pozorovat na třech vybraných místech ležících podél Mlýnské cesty, která vede z Mezné do Hřenska. Zde je možné spatřit partie zasažené přízemním požárem, dále ne zcela spálené stromy odumřelé již dříve kvůli působení kůrovce a nakonec i partie, které sežehl požár zcela včetně stromových korun.
První naučnou vycházku jsme podnikli 15. října 2022, v době svátku Sukot. Nejnápadnějším projevem vracejícího se života byly v té době tu a tam patrné svěže zelené porosty kapradiny hasivky orličí. Ta má výhodu v tom, že její stonky s listy vyrůstají z dlouhých oddenků, které jsou uloženy hluboko v půdě (někde až 3,5 m pod povrchem), takže nemohou být postiženy požárem. Častá byla játrovka porostnice mnohotvárná patřící mezi mechorosty. Na některých místech bylo možné spatřit znovu vyrůstající borůvčí a na jednom místě jsem spatřil několik jedinců vrbky úzkolisté, které se v Americe říká fireweed, tj. požárová bylina. Na jiném místě jsme pozorovali hustý výskyt semenáčků břízy bělokoré. Zcela specifickým jevem pak byl výskyt hub vázaných na spáleniště. Nejčastěji jsme viděli houby z rodu spálenitka, které mají k povrchu přisedlé, drobné oranžové až rumělkové plodnice o průměru od 1 do 5 mm.
Jan David Reitschläger