Ochotnické divadlo
Vítáme Vás na stránce našeho souboru OchDěs! OCH znamená ochotníci a DĚS je zkratka pro děčínskou synagogu. Možná si vzpomínáte na hodiny literatury, kdy jste se učili o pašijových hrách. Jejich středověká forma byla podobná té, jaká je příznačná i pro hru Purimovou. Je také na biblické motivy, avšak tentokrát starozákonní a její atmosféra má být vtipná až uvolněná. V našich krajích se nazývá purimšpíl.
Zde Vám musím objasnit pozadí svátku Purim. Na Purim my židé slavíme přežití perské genocidy, ke které mělo dojít již v pátém století př. o. l. Naštěstí díky zásahu statečné královny Ester, genocida, s pomocí boží, nenastala. Královna překazila pokus o likvidaci židovského národa zlořečeným Hamanem. Máme pořekadlo, že v každé generaci se najde jeden takový Haman, budiž jeho jméno vymazáno. VYMAZÁNO a tady je třeba ujasnit, co je úlohou publika. Podle naší tradice publikum vždy dupe, řehtá na řehtačky a vůbec dělá veliký hluk, když padne jméno Haman, právě proto, aby se jeho jméno přehlušilo.
Náš soubor je složen ze členů a příznivců děčínské synagogy. Jsme vlastně takový aktivizační program na podporu vícegeneračního soužití.
První představení jsme hráli v roce 2011. Tehdy bylo členem souboru pouze jedno batole a naše panenská královna byla těhotná. Od té doby se složení našeho souboru průběžně mění. Nicméně hrajeme, v souladu s tradicí, stále stejný příběh, jen v různých obměnách.
Máme rádi pestré kostýmy, proto většinou dáváme přednost historizujícímu zpracování. Některé scénáře jsme převzali, některé vytvořili scénáristé z našich řad. Našim hnacím motorem je propojit komunitní život s židovskou tradicí a zároveň se svým rodinným životem. Proto pro nás není cílem propracovat se k profesionálnímu herectví, ale spíše povzbudit život naší obce a osladit židovství sobě i našim dětem.
Varování: následující odstavec prozrazuje podstatné části děje divadelní hry Purimšpíl :-).
Purimšpíl vychází z biblické knihy Ester, pojednává o králi, který zapudí svou manželku a najde si novou ženu. Židovskou dívku, která ale svůj původ utají. Na královském dvoře se objeví zlý hodnostář Haman. Haman, který nenávidí židy a chce je vyhladit, podstrčí králi rozsudek smrti pro všechny židy na území Persie. Věčně opilý král podepíše osudný ortel a zdá se, že zkáza je již nevyhnutelná. Ester stojí před dilematem, zda se pokusit zachránit svůj národ, či zachránit jen sama sebe a zda žít v utajení a přepychu až do konce života. Rozhodne se, správně, poruší zákaz. Vstoupí nepozvána do zakázané mužské části paláce, riskuje, apeluje na královu lásku, přizná své židovství, je králem přijata, odhalí Hamanovu zradu a záchrana se podaří. Haman padá z výšin královy přízně na popraviště. Král dovolí židům se bránit a ti vybijí své nepřátele v celé Persii. Mírnou útěchou je, že si nepřivlastní jejich majetek. Prostě starověk. 🙂
Tento příběh se hraje každý rok v jiné verzi, která se snaží být komická a obvykle ještě obsahuje narážky na události z té, které židovské obce i z veřejného prostoru. Pro lepší představu, co se v den svátku v židovské komunitě děje, bych ráda citovala příkaz opít se tak, že nikdo nerozezná dobrého Mordechaje od zlého Hamana.
Právě jsme završili další ročník práce našeho divadelního souboru. OCHDĚS se rozrostl o nové
děti, kterých s námi zkouší a hraje aktuálně 13. Toto číslo je na malou obec vskutku
úctyhodné.
Tento rok jsme zvolili méně náročnou verzi, protože nám nedostatek prostředků na topení
v synagoze ztěžuje zkoušky.
Místo toho jsme se zaměřili na dvě silná poselství a to:
VÝJEZD DIVADLA – SPOLEČNÁ AKCE S ROMY V PROJEKTU “POD JEDNOU STŘECHOU”
OCHDĚS absolvovali výjezd pro dobrou věc a tím završil předpesachové období. Naplánovali jsme a opravdu přestěhovali celou scénu do Prahy na Žižkov. V místním komunitním centru jsme v loňském roce navázali spolupráci v projektu mezihodnotového dialogu s názvem “Pod jednou střechou”. A rádi bychom ve spolupráci pokračovali.
My divadelníci z Ochotnického spolku Židovské obce v Děčíně jsme přinesli do projektu porozumění nejen své skromné umění, ale i obrovské nadšení a lásku k divadlu. I přes naše amatérské kořeny se nám podařilo vytvořit nezapomenutelný zážitek, který spojil židovskou a romskou komunitu v jedinečném duchu tolerance a souladu.
Celý večer byl poznamenán touhou po propojení a pochopení. Kratší koncert romského sólisty s klávesami otevřel dveře do světa romské hudby, která překračuje hranice kultur a náboženství. Jejich nadšení a autenticita dotvořila atmosféru plnou emocí a vzájemného respektu. Bylo překvapivé, že na tuto hudbu si nejlépe zatancovaly židovské děti v kostýmech kůrovců a romské tiše přihlížely. Je zřejmé, že naše představy jsou plné klišé o tom, jak jedny děti musí být emocionální a divoké, a druhé geniální a hloubavé.
Následovalo divadelní představení židovského spolku, které, i přes amatérský charakter, zaujalo diváky svou upřímností a citlivým zpracováním tématu. Musím se přiznat, že i přes dvě zkoušky dopoledne, jsme měli opravdu trému, ale zvládli jsme to dokonale. Všichni si vzpomněli na text, přišli včas na scénu a hráli jako o život. Příběh biblické knihy Ester s enviromentálními prvky a připomínkou opakovaných pogromů postihujících obě skupiny rezonoval s publikem a nabídl jim prostor k zamyšlení nad společným osudem etnických menšin.
Vrchol večera přišel se společnou večeří, připravenou s láskou a péčí romskými matkami. Tento okamžik sdíleného stolování byl nejen o jídle, ale i o sdílení příběhů, tradic a osudů, které spojují i rozdělují.
I přes radost z úspěšné akce zůstávala v srdcích účastníků mírná smuteční stopa nad společným židovsko-romským osudem, plným historických i současných výzev. Avšak právě v tomto smutku tkvěla síla solidarity a porozumění, která v sobě nesla naději na lepší a tolerantnější budoucnost.
Díky neúnavné práci Adély Bořkovcové (která se postarala o každý detail), Petry Frejlachové, Jany M. a Davida Šimona, se tento večer stal inspirativním svědectvím o síle umění a naděje v rámci různorodé a složité společnosti.
PURIM 2024 – PODĚKOVÁNÍ
Milé publikum, drazí herci a herečky, garderobiérko, zvukařko, klavíristko, fotografe a rekvizitářko,
musím s vámi sdílet jednu z největších radostí mého života v roli principálky našeho
milovaného ochotnického divadla. Ta radost je veliká já mám chuť říci do celého světa, jak
nádherně jsme společně zvládli naše poslední představení!
Kdo by si pomyslel, že komedie inspirovaná biblickou knihou Ester skýtá tolik látky, že nás
to bude bavit po tolika letech a naši diváci nám zůstanou věrní, dokonce se rozmnoží jejich
řady?
Je neuvěřitelné, kolik jsme dokázali vytěžit z krize v předvečer premiéry. Jak se dokážeme
opřít o naše mnohaleté přátelství.
Vaše nadšení, vaše energie a váš talent… to je to, co dělá OchDěs srdcovou značkou.
Náš Purimšpíl je „smích skrze slzy”, nebyla to jen obyčejná amatérská divadelní produkce.
Naše hra měla hluboký význam. Zábavným způsobem jsme se dotkli témat jako je ekologie a
židovská identita, a to vše s úžasnou grácií a chutí.
Ale víte, co mě nejvíc nadchlo? Naše odvaha a odhodlání vyrovnat se s kontroverzními
tématy. Ano, mluvím o našich přírodu akcentujících prvcích, které zahrnovaly lesy zničené
kůrovcem a ohněm.
Mimochodem běhajících 10 kůrovců v dokonalých kostýmech od naší Helenky s tykadly a
pruhovaný ponožkami mne rozněžňuje stále i ve snu.
A co tedy říci o našich dětských hercích? Jsou to prostě hvězdy na obloze divadla! Jejich
nadšení, nezkrotná energie a schopnost přinést na jeviště čistou radost a přirozenost je něco,
co nás všechny naplňuje hrdostí a obdivem.
Ale není všechno tak zalité sluncem, jak by se mohlo zdát nezasvěcenému divákovi. Musím
zmínit také naši statečnost při zpracování lživých spikleneckých teorií, které akcentují
domnělou židovskou nadvládu. Tato témata jsou v naší společnosti stále aktuální a je na nás,
abychom jim čelili s odvahou a inteligencí. A to přesně jsme udělali! Bylo potěšující slyšet a
vidět, že nám naši diváci rozumí. Všichni jsme se naučili slavit za mříží v atmosféře radosti a
plíživého nebezpečí.
Drazí přátelé, chtěla bych vám poděkovat za vaši vášeň, vaši oddanost a vaši lásku k divadlu.
Publiku za neutuchající podporu a věrnost. Vedení synagogy za teplo, čisto a syto. Všem
pekařům za báječné uši zlořečeného Hamana. Našemu kantoru za stále lepší a zpěvnější
kantilaci Megily, všem za pomoc s obsluhou, balením, úklidem a financováním.
S vámi všemi je cesta našeho společného komunitního divadla plná radosti, dobrodružství a
inspirace.
S láskou a vděčností, Vaše Lucka
Fotografie: @SD
2023 Purim, konečně bez korony – a bez peněz na topení
A) Poselství o nutnosti rozvíjet stát. Víme, že úspěšné vlády v dějinách vykazovaly
některé společné znaky: podporovat vědu a umění, nevést útočné války, mít
opravdový zájem o starosti občanů, nedávat nikomu nic zadarmo, podporovat
obchod mezi zeměmi atd. (Zdroj kniha Umění vládnout, H. A. Mehler, B. Mrkos)
B) Návrat do země zaslíbené. Vzhledem k tomu, že naše komunita setrvává ve
vyhnanství u plných hrnců, jedná se trochu o osten do svědomí nás vyhnanců, kteří se
nemají k návratu, ač je již návrat možný.
Král Achašveroš tentokrát není tím směšným opilcem (jako v předchozích purimšpílech), ale
osobou spíše uměleckou, hloubavou a hledající, zmítanou mezi touhou po klidu a osvícené
vládě a touhou po pomstě za smrt svého otce. Ten totiž zahynul ve válce s Řeky. Královu
mírumilovnou stránku ztělesňuje jeho první manželka Vašti, kterou výborně ztělesnila naše
Jael v následujícím dialogu:
Vašti: „Jak dlouho jsi snil, že změníš Persii v pilíř umění a vzdělanosti v plamen, který
z velkého Řecka udělá jen stín. Víš stejně jako já, že tohle nevybojuješ v bitvě, ale jen
v srdcích lidí.“
Král: „Chtěla bys, abych nedělal nic?“
Vašti: „Ty nejsi válečník ani voják, chci abys zůstal, posílil království, sloužil trůnu.“
Král: „Audience skončila.“
Jak je z předešlého dialogu zřejmé, její apel není úspěšný a ona je nakonec zapuzena. Soukolí
osudu se posune o další zub vpřed a na její místo přichází Hadasa, budoucí královna Ester,
aby zachránila židovský národ před další genocidou. V naší hře ji ale zastihneme ve chvíli, kdy
ještě zvažuje odchod z babylonského zajetí zpět do země svých předků z pohodlí domácnosti
královského úředníka. Její poselství bylo obsaženo v následujícím dialogu, který z balkónu
krásně přednesly naše členky Jana s Barunkou.
Ester (Hadasa): „Ooo, Širi, podívej, šli pro královnu. Musí být krásná, když žije na takovém
místě, jako je toto. Strýc Mordechaj o ní hezky vypráví, jak je krásná a moudrá, miluje umění
a vzdělání.“
Kamarádka Širi: „Nikdo není krásnější než ty, Hadaso, má milá.“
Ester (Hadasa): „Děkuji ti, moje přítelkyně. Proč jsem vždycky hrozila, že odejdu s karavanou
a nikdy jsem to neudělala? Přece jsem chtěla vždycky vidět náš lid ve své slávě, opustit toto
pohanské místo a vidět zlaté brány Jeruzaléma. Ach. Co mi brání? Možná odvaha jít úplně
sama.“
Kamarádka Širi: „A kdyby se k tobě někdo přidal?“
Z megilat Ester (biblická kniha Ester) víme, že Hadasina „historická“ úloha je jinde a ona je
odvedena do paláce a představena králi. Náš příběh tentokrát tak daleko nesahá, končí ve
chvíli, kdy Vašti prohrává svůj boj.
V roli zloducha zazářil tentokrát náš Jakub. Na královské hostině mu pak zdatně sekundovaly
ostatní děti.
Dále již příběh dovyprávěl Ivan Kohout, náš kantor, při čtení svitku v teple společenské
místnosti.
Celkově máme radost z toho, jak se letošní Purimšpíl povedl a obzvláště nás nadchlo velké
publikum. Podařilo se nám zaplnit polovinu hlediště a posléze společenskou místnost tak, že
jsme si museli vzít děti na klín.
Tradiční Hamanovy uši byly skvělé s mnoha náplněmi, následovala výborná polévka, jako
druhý chod halušky, a vínem jsme završili úžasný večer. Oslava dále pokračovala ve vlaku do
Prahy a dalších míst, jak je pro naši obec příznačné.
2021 Druhý divadelní víkend
Divadelní spolek OchDěs uspořádal již druhý divadelní víkend mezi 11. a 12. zářím.
Poprvé jsme v synagoze také spali. Za tuto možnost děkujeme vedení ŽO Děčín, které zřídilo hezkou místnost se šesti postelemi, kde se vyspaly dvě rodiny s celkem 5 dětmi a třemi dospělými. Ostatní na karitmatkách v různých částech budovy, bylo to skvělé. Díky teplému babímu létu, bylo v synagoze teplo. Také úspěšné stavební úpravy sehrály výraznou roli.
Byla to naše první živá zkouška od začátku pandemie. Scházeli jsme se sice on-line, ale znáte to. Technické záležitosti a diskuse se řešit daly, hrát divadlo moc ne. Děti byly první, kteří to po půl roce snahy o nacvičování, vzdaly. Řekly, že mají „onlajnu“ ze školy dost a odpojily se. Radost se shledání na „oflajnu“ ( jak děti říkají) byla nekonečná a chuť do práce také.
Prohlédli jsme si nové kostýmy a také náš uspořádaný divadelní fundus. To byla opravdu radostná aktivita. Představte si, když 11 dětí a hravých dospělých necháte zkoušet si oblečky v divadelní kostymérně s desítkami různých masek, od pavouka, Egypťana, krále, přes princeznu a orientálního pašu až k břišní tanečnici. Klobouky, paruky, meče…
Poté jsme vybalili kulisy, na které se nám podařilo získat malý příspěvek a my jsme měli v karanténě čas vydobýt za něj maximum možného. Od chvíle, kdy jsme začali vyřizovat grant, přes výběr motivů, technického řešení a úmorného jednání s reklamní agenturou do dodání do synagogy, uplynulo tři čtvrtě roku. Alespoň je všem zúčastněným jasné, proč se s nimi musí zacházet s maximální opatrností. Tím spíš, že jde o veřejné peníze. Ovšem technické řešení se ukázalo, vzhledem k jednoduché stavbě a snadné následné manipulaci, jako ideální do vnitřních prostor. Našemu vedení opět děkujeme za výraznou podporu.
Další vynikající zprávou, je že se náš divadelní spolek rozrostl na 8 dospělých (z toho 3 senioři) a 12 dětí (nejmladším holčičkám jsou 4 roky). Máme dokonce pianistku, což je úspěch, v jaký jsme ani nedoufali. Tato skladba souboru klade veliké nároky na organizaci víkendu s ohledem na věk a fyzickou kondici přítomných. Velké téma je jídlo. Podařilo se nám uvařit tři teplá jídla, jinak byla „studenka“. Velký dík všem zúčastněným, obzvláště Petře Frejlachové. Oslavili jsme dvoje narozeniny s dorty, prostě luxus.
Tentokrát jsme se ve hře soustředili na příběhy ženských postav. Hra o 5 obrazech se odehrává na pozadí školního vyučování, což nám umožnilo poskytnout dost prostoru dětským hercům. Autorka scénáře a režisérka v jedné osobě nacvičovala s dětmi s obrovskou trpělivostí. Dokázali přehrát dětské scény celkem asi pětkrát, což považujeme za vynikající výkon všech přítomných. Některé děti již umí text, na rozdíl od všech dospělých, jež budou prosebně syčet na nápovědu, kterou jsme ještě ani nestanovili. Bez nápovědy se hrát nedá, to je jasné.
Měli jsme v plánu také venkovní aktivity, ze kterých, vzhledem k deštivému počasí, částečně sešlo. Cílem bylo unavit a uspat děti, pak si v tichosti (abychom si je sami nevzbudili) vypít sklenku a popovídat. Usnuly kupodivu v mžiku a tak se i tichý večírek vydařil, dokonce i přesto, že zhruba 50 metrů od nás probíhal velmi hlučný večírek. Vtipné je, že z tohoto hluku obvinil jeden soused nás, což ještě bude mít dohru na policii.
O incidentu se sousedem jsme během bezprostředně následujících oslav ještě, naštěstí, nevěděli. Dokonce ani o tom, že dva členové měli po víkendu píchlé kolo u auta. Doufáme, že šlo o souhru náhod. V této souvislosti se ukázalo, jak je ochrana židovských objektů zásadní. Tímto děkujeme také našim ochráncům a Městské polici.
Celkově se divadelní víkend velmi vydařil a my jsme se mohli zapojit do oslavy Nového židovského roku.
2021 Přípravy
Vše je online, a to máme takový krásný feministický scénář, na kterém pracujeme již od léta od naší nové scénáristky a režisérky, podařily se nám dva prezenční workshopy. Přidaly se k nám další 2 děti – pak přišla pandemie. Nesešli jsme se ke zkoušení ani jednou, vše probíhá on line od listopadu, děti odpadly v lednu – nenutíme je, dospělí se drží z posledních sil. Vypadá to, že ani na konci února nebude možné se sejít. Naše režisérka vytvoří na případný on line Purim sestřih z našich dřívějších představení. Hru samotnou sehrajeme snad květnu. Nevadí, alespoň bude teplo.
2020 představení 9. března 2020
Vzhledem k nadcházející epidemii dorazili na naše divadlo opravdu skalní fanoušci, obecní činovníci a rodinní příslušníci. Jsme jim vděční velmi, velmi, protože opravdu nevíme, jak by se náš soubor složený z herců od 2 do 70 let vypořádal s tím, že jsme cvičili půl roku zbytečně, tím spíš, že náš soubor nevybírá (pokud není na výjezdu) ani dobrovolné vstupné.
Hra se nám moc vydařila, publikum se smálo, sklidili jsme mnoho pochvaly, zloduch byl popraven a jeho umělá hlava vhozena do publika. Vtip se nám velmi vydařil. 10-letý pochop se před představením nesměle zeptal, jestli může useknutou polystyrenovou hlavu hodit své mamince, jako kdyby jí házel růže. Opravdu nás dojal. Maminka ukázkově vykřikla a hodila ji dál, celkově se publikum vyznamenalo.
Nastal mimořádný okamžik v životě našeho divadla, královnu-zachránkyni si zahrála slečna, která s námi hrála poprvé, když jí byl 2 roky. Byla skvělá, statečná, důstojná a krásná.
Zbrojnoši a služebné se osvědčili ve všech rolích, ať už služebníků, ovívačů, bojovníků, dveřníků, hostů na hostině, someliérů, komiků a bojovníků s obrem. Převtělovali se z role do role tak přirozeně a nás to jen utvrdilo, že když se nechá dětem prostor uřídí se sami a dělají méně chyb než dospělí.
Tento rok byl obzvláště vyvedený i průvod Hamana s Mordechajem ulicemi Śúšanu, není nad to, když je v obci hodně dětí. Překvapivě se nakonec hry zúčastnily i děti, které s námi hrát odmítaly. Když se jim během představení zdálo, že jsou všichni jejich kamarádi na jevišti, tak tam šly také. Naštěstí nejsme v “Národním”, tak to vyznělo nějak přirozeně.
Vždy jsem si myslela, že si veselé příhody z natáčení profesionální herci vymýšlejí, aby mohli oslňovat v sylvestrovských estrádách, už si to nemyslím. je to pravda:-)
Zažili jsme už také pátnáctikilového syna jednoho z herců ve věku dvou let, kterého rozezlilo, že bijou tatínka a šel si to se zloduchem vyřídit při premiéře.
Zloduch byl jednou převlečená žena s nalepenými fousy, které odpadly hned v úvodu představení, publikum si naštěstí myslelo, že je to schválně, smálo se a tleskalo.
Při veřejném představení na Festivalu národnostních menšin nám vítr odnesl kulisy, které smetly i konferenciéra, nevadí dohráli jsme to. V tu chvíli nás napadlo, že Vítr z hor nebyl tak špatný nápad.
Měli jsme batolátko, které ve vypjaté chvíli přišlo na jeviště s kusem pizzy, lehlo si na záda, papalo a pak usnulo, jako by se nechumelilo.
Zažili jsme další batole, jenž se svléklo do naha a šlo se projít do hlediště, když nás přišla natočit televize.
Stalo se nám u jednoho herce, který měl dělat nápovědu, že jsme pozdě zjistili jeho nedoslýchavost a museli jsme se opravdu, ale opravdu naučit texty.
Celkově jsou naši herečtí kolegové v dědečkovském a babičkovském věku obrovským přínosem. Jedno jakým mluví jazykem. Nežehrají, že se musí zkoušet, nebojí se být směšní, vyžadují více akce a tance, mají čas a na zkoušky se těší.
Herci v produktivním věku jsou uhonění, nemají čas a nakonec ze sebe vydají nadlidské výkony, jako naše gardobiérka, která se uvolila týden před představením nahradit nemocného herce v jedné z hlavních rolí.
Velký dík všem!
—————————————————————————————-
2021 Přípravy
Vše je online, a to máme takový krásný feministický scénář, na kterém pracujeme již od léta od naší nové scénáristky a režisérky. Naštěstí se nám podařily dva prezenční workshopy. Přidaly se k nám další 2 děti – pak přišla pandemie. Nesešli jsme se ke zkoušení ani jednou, vše probíhá on line od listopadu, děti odpadly v lednu – nenutíme je, dospělí se drží z posledních sil. Vypadá to, že ani na konci února nebude možné se sejít. Naše režisérka vytvoří na případný on line Purim sestřih z našich dřívějších představení. Hru samotnou sehrajeme snad květnu. Nevadí, alespoň bude teplo.
2020 přípravy:
Právě jsme zahájili novou divadelní sezónu. V našem souboru došlo k velkým změnám. Někteří stálí herci se stáhli do technické a ideové podpory a přibylo nám 6 nových dětských herců, což nás nesmírně potěšilo. Naše divadlo zcela naplňuje roli mezigenerační aktivity. V současnosti hrají 4 herci v seniorském věku, 8 dětí, jeden student, 2 herci ve věku středním a další 2 pracovníci podpory. Jedná se o nejlepší důkaz životaschopnosti našeho spolku. Máme za sebou čtenou zkoušku a další již v plné polní na jevišti. Chlapci si z rekvizitárny vyzvedli meče pro závěrečnou bitvu, což byla zřejmě největší odměna, tím spíše, že jejich vítězství je od počátku jisté. Tento rok chystáme změny v přípravě scénáře na rok 2021. Budeme jej připravovat průběžně, během této sezóny a těsně po ní. Každý bude moci říci, jakou roli si přeje hrát příští rok a jak by ji chtěl ztvárnit.
2019: Proč jsme zvolili v roce 2019 formát stínohry? Právě proto, že takhle s námi mohou hrát všechny generace, děti ještě s plenami, rodiče, prarodiče a praprarodiče, nikdo se tento rok nemusí učit text, nemusí dobře slyšet ani mít herecký talent, vypadat jako dvacetiletá hvězda, ale rozhodně si to užije.
